01 Vznik a vývoj psychologie

Definice psychologie

=             společenská věda o duševní stránce člověka (psýché = duše, logos = věda)

Předmět psychologie

-          psychika člověka

-          lidské chování v urč. situacích

-          mezilidské vztahy

-          interakce, komunikace

-          socializace

-          psychika nemocných lidí

Vznik psychologie

-          dříve součást filozofie (« 6.stol.př.Kr., antické Řecko)

-          1879 Wilhelm Wundt založil v Lipsku první laboratoř → snaha přiblížit se přírodním vědám

(vědecké → ověřitelné → opakovatelné)

    vědecká introspekce = zkoumání nitra osobnosti; umělé navození pocitů radosti, hněvu; následné změření tepu, tlaku

    vjemové prahy – jaké intenzity musí dosáhnout podnět, abychom jej začali vnímat?

Psychologické disciplíny

1)     vědecké

-          obecná Ψ – poznávací procesy (vnímání, myšlení, paměť), city, zaměřenost osobnosti

-          vývojová Ψ – psychický vývoj + činitele jej ovlivňující

-          sociální Ψ – mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, socializace, interakce, komunikace

-          patopsychologie – choroby, nemoci, potíže; klasifikace psych.poruch + léčebné metody

2)     aplikované

-          pedagogická Ψ – účinné vyučování, strategie poznávání žáka

-          klinická Ψ – v nemocnici (po úrazech, při nemocech), duševní hygiena

-          Ψ práce – přijímání zaměstnanců, motivace, pomoc nezaměstnaným

-          Ψ reklamy – využívá lidských slabostí, demagogie, byznys

-          Ψ sportu – týmový psycholog

-          forenzní Ψ (soudní) – zločinnost, psychika pachatelů trestných činů

Základní psychologické směry

Psychoanalýza

-          hlubinná Ψ

-          Sigmund Freud – Rakušan, rodák z moravského Příboru; naše myšlenky ovlivňuje hlavně nevědomí

-         

ID – vnitřní slupka; předvědomí (minulé zážitky, které si můžeme později vybavit) + nevědomí (fantazie, sny)

 

skladba osobnosti:

 

 

 

     

     EGO

ID

EGO – já; vědomý obsah

 

 

 

 

 


   

SUPEREGO – přijímaná pravidla společnosti, „nadjá“

EGO

 

-          ID pudy: pud sebezáchovy + pud sexuální (libido) ← oba poté spojil v eros, proti němu postavil thanatos (zhoubný, sebezničujcí pud)

-          tyto pudy se vytvářejí pomocí zážitků z dětství ← např. Oidipův komplex (vztah syna v raném věku se svou matkou; může přetrvat nastálo), Elektřin komplex (vztahy dcery v raném věku se svým otcem; časem vymizí)

Analytická psychologie

-          Carl Gustav Jung

-          skladba osobnosti:

    kolektivní nevědomí lidstva = rodová zkušenost lidstva vyplývající z archetypů ← předobrazy; zkušenosti vycházející z událostí lidstva (např. všude je mateřství, božství)

    ID

    EGO

    SUPEREGO

Individuální psychologie

-          Alfred Adler – invalida, zabýval se pocitem méněcennosti, sourozeneckým pořadím

-          společenská moc – tři složky: práce, láska, společenské vztahy

-          jediná individuální touha = členit se do lidských společenství

Neopsychoanalýza

-          Erik Fromm

-          psychoanalýza bez libida, « 1.pol.20.stol.

-          neuróza a konflikty nevznikají kvůli neuspokojení libida, ale kvůli neúspěchu v soutěživých podmínkách kapitalismu

-          kniha „Mít, nebo být?“

Behaviorismus

-          John B.Watson

-          výchova je důležitá, vyzdvihuje získané vlastnosti, popírá ty vrozené

-          I.P.Pavlov – učení podmiňováním (pokusy se psy)

-          S-R schéma (stimul-reakce) = všechny projevy chování u člověka jsou reakcí na podněty (nejprve přijde podnět, ten vyvolá reakci) → chování člověka je učení se odpovědím na podněty

Neobehaviorismus

-          Edward C. Tolman

-          chování ovlivněno nikoliv pokusem a omylem X poznávacím zájmem ← kognitivní mapy

-          pokusy s krysami – labyrint s jídlem, do něj vpuštěny 2 vyhladovělé krysy; ta, co tam už jednou byla a jídlo našla, jídlo rychle najde, avšak druhé to činí velké potíže → krysy si při první prohlídce labyrintu vytvořila kognitivní mapu

Interpersonální psychologie

-          Karen Horneyová

-          vztahy mezi lidmi, mezi rodiči a dětmi

-          bazální (základní) úzkost – vzniká v útlém věku, např. když rodiče přehlížejí děti

-          dobré vztahy mohou vázat jen ti, kteří měli v dětství pocit bezvýhradné lásky

Existenciální psychologie

-          20.stol. – kvůli válkám

-          člověk není dán hotově a úplně X musí na sobě pracovat, starat se o sebe, protože jeho existence je nezajištěná, omezená konečností, smrtí ← způsobuje to časovost

-          Viktor Frankl

    3 dimenze člověka: fyziologická, psychologická, noologická (vůle ke smyslu)

    logoterapie = „terapie smyslu života“, znovuhledání významu lidské činnosti (po ochrnutí, po rozvodu…)

    paradoxní intence – pacient věří ve výlečení

Tvarová psychologie = gestaltismus

-          něm. Gestalt (tvar, postava)

-          Köhler, Wertheimer

-          člověka nelze „rozkrájet“

-          celek je víc než souhrn jeho částí

-          zaměření na smyslové vnímání a klamy

Humanistická psychologie

-          opozice vůči behaviorismu – člověk se neučí jen odpovídat na podněty, ale buduje vědomě svůj intelekt

-          uznává člověka jako svébytnou bytost

-          klade důraz na seberealizaci (uplatnění všech svých rozvojových možností)

-          Maslow (hierarchie potřeb), Rogers

Kognitivní psychologie

-          poznávací procesy – vnímání, myšlení, paměť

-          Jean Piaget

Holismus

-          řec. holos (celý)

-          Kurt Goldstein – neurolog – práce s vojáky s poškozením mozku

-          psychosomatická jednota = jednota duše a těla

-          nerozštěpuje člověka ← je ho nutné brát v jeho sociálním prostředí

-          zdraví – 3 složky, navzájem propojené: stav tělesný, duševní, sociální