17) Stát

-          monopol nástrojů legitimního donucování teritoriálně vymezený

-          státní moc je nezávislá – řeší si své problémy sama (suverenita)

-          předchůdce státu – antické Řecko (polis), Řím (civitas)

-          termín stát – 15.stol. „stato“ – úřad, status, zřízení (Machiavelli)

Podstata státu

1)       území vytyčení hranicemi ← volný přechod, vnitrozemské body (řeky), ostnaté dráty

2)       obyvatelstvo – lidé obývající určité území a spadající pod státní správu

3)       státní správa – založená na dělbě moci: zákonodárná, výkonná, soudní

Teorie vzniku státu

1)       náboženská – starověké státy (Egypt, Řecko), panovník ztělesňuje Boha, nikdo ho nezpochybňuje

2)       patriarchální – stát vzniká postupným rozrůstáním kmenů, vládcem je vůdce nejsilnějšího kmene

3)       mocenská – paralela s přírodou ← silnější vyhrává; stejně tak v lidské říši zvítězí nejsilnější a má právo všem vládnout

4)       psychologická – lidé jsou přirozeně děleni na dominantní (vládnoucí) a submisivní (ovládané)

5)       patrimoneyální – lenní systém – patriarcha má majetek i moc → rozhoduje o poddaných

6)       sociologická – každý stát je nezávislá struktura, má odlišnou historii a tím pádem i funkci

7)       smluvní (konsenzuální) – stát vznikl jako nepsaná smlouva mezi panovníkem a lidem;

přirozený stav – předstátní útvar, všichni si byli rovni, každý byl pánem nad sebou samým a svým vlastnictvím, každý byl soudcem ve své věci; každý myslitel si tento stav představuje jinak:

-          thomas hobbes – lidé žili před vznikem státu, jak chtěli, každý uspokojoval své potřeby na úkor druhých → válka všech proti všem (Bellum omnium contra omnes), člověk člověku vlkem (Homo homini lupus) → lidé z pudu sebezáchovy odevzdali veškerou svou svobodu panovníkovi, který se měl stát garantem jejich práv → absolutní monarchie

-          John locke – v přirozeném stavu platilo tzv. přirozené právo – nepsané, dané etiketou – lidé nekradou, nevraždí, neničí majetek druhých; každý byl ovšem soudcem ve své věci, což bylo velice subjektivní a vedlo by to k bojům → lidé odevzdali část své svobody panovníkovi → konstituční monarchie, pozd. zastupitelská demokracie s dělbou moci na tři složky

-          jean-jacques rousseau – přirozený stav byl ideální, všichni byli zdraví (příroda sama zavrhovala to slabé), sobě rovní, izolovaní, na nikom nezávislí; tento stav ukončila legalizace soukromého vlastnictví → vznikla panství, krádeže a loupeže, lidé se rozdělili na vládce a ovládané → stát je legalizovanou formou útlaku; za ideální považuje přímou demokracii, komunismus

8)       ekonomická – Karl Marx – historický materialismus – pro společnost je výchozí stav její ekonomiky (materiální základny), od vlastnictví výrobních prostředků se odvíjí politická forma státu; původně všichni lovili, byli si rovni, pak se oddělila bohatší vrstva a začala vládnout chudým → stát vznikl jako důsledek hospodářských vztahů

Funkce státu

-          co dělá stát pro občany a do jaké míry

-          kolektivismus X individualismus

1)       vnitřní

a.        garance práv a svobod svým občanům

b.       ochrana před vnějším nepřítelem (vojenským, ekonomickým)

c.        zachování právního řádu

d.       sociální síť, zásahy do školství, zdravotnictví, ekonomiky…

2)       vnější

a.        diplomacie, mírová řešení konfliktů

b.       možnost cestovat, pracovat, studovat v zahraničí

Sociální stát

-          jeho úkolem je zajistit existenční minimum pro nejchudší vrstvy → pomoc starým, zdravotně postiženým, nezaměstnaným, matkám na mateřské…

-          proč?

    pragmatismus – bohatí podporují chudé, aby nedocházelo k soc. otřesům

    solidarita – bohatí jsou solidární s chudými

    idea pokroku – lidé si mají být rovni, nemohou být nemocní, umírat… (osvícenská myšlenka)

-          krize

    růst sociálních výdajů ← ty převyšují ekonomické možnosti státu

    demografie – stárnutí populace

    drahá byrokracie

    parazitování na sociálním systému

Formy státu

1)       podle toho, kdo vládne

a.        Platón: aristokracie (urození), oligarchie (bohatí,) timokracie (silní), monarchie (král, car), demokracie (lid), sofokracie (moduří)

b.       Aristoteles:

 

	jeden	skupina	všichni
+	monarchie	sofokracie	políteia = výběrová dem.
-	tyranie	oligarchie	demokracie

 

2)       podle hlavy státu

a.        volená – republika

b.       dědičná – monarchie: absolutistická, konstituční, parlamentní (GB, SWE)

3)       podle formy režimu

a.        demokracie – garance lidských práv a svobod, sankce za jejich porušení, existence opozice, svobodné volby

b.       diktatura – nedodržování LZPS, pronásledování opozice, užívání násilí k udržení moci

                                                               i.      totalitní – jedna strana (KSČ)

                                                              ii.      caesaristická – faraon, tradice rodu, charisma vůdce

                                                            iii.      jednoduchá – vláda zmanipuluje tradiční nástroje moci (policie, soudy, armáda)

4)       podle ústavních řádů

a.        prezidentská ústava – vládní moc je nezávislá na té zákonodárné, přímá volba parlamentu i prezidenta

b.       parlamentní ústava – vláda je závislá na parlamentu, nepřímá volba prezidenta

c.        semiprezidentská – přímá volba prezidenta (F, PL)

5)       podle územně-správního členění

a.        unitární – samostatný stát, jedna vláda jedna ústava

b.       federace – 1989-93 ČSFR – dva národy v jednom státě, dvě vlády + 1 federální vláda, jednotná ústava

c.        konfederace = volné sdružení států; vlády jednotlivých států + centrální vláda (dohoda, co se bude řešit společně a co jednotlivě); ústavy jednotlivých států + společná ústava; Švýcarsko do r.1948

Státní suverenita

1)       vnitřní – nezávislost státní moci na jiném pol. subjektu (! narušování působením pol. stran a nátlakových skupin)

2)       vnější – právo uzavírat mezinárodní dohody, udržovat diplomatické styky (! politická a ekonomická závislost na jiných zemích)