27) Osvícenství ve Francii a v Německu

-          myšlenkový směr 18. stol.

-          formování moderní společnosti

-          důraz na racionalitu, lidskou svobodu, demokracii, víra v pokrok

Francie

-          francouzština – jazyk vzdělanců

-          inspirace Angličany – Locke, Berkeley, Hume

-          pouze popularizace filosofie, žádné nové systémy

-          spisovatelé, učenci

-          kritika dogmat, náboženského fanatismu

-          rozvoj přírodní i humanitních věd

-          encyklopedie

Charles de Montesquieu

-          státověda, právo, sociologie

    Duch zákonů – vychází z Locka, dělba moci na 3 složky, právo přirozené vs. pozitivní

-          státní formy:

    despocie – založena na strachu

    monarchie – založena na cti

    republika – založena na ctnosti; demokracie nebo aristokracie

Voltaire

-          vl. jm. Francois Marie Arouet

    Candide

    Filosofický slovník

-          vězněn, žil i v GB, D, SUI

-          tolerantní – „Nesouhlasím s jediným vaším názorem, ale do smrti budu hájit vaše právo ho říkat.“

-          kritika katolické církve, absolutismu, válek, fanatismu a veškeré nespravedlnosti→„Zničte hanebnost!“

-          determinismus – dění v přírodě a společnosti je předurčeno, je věcí osudu

-          deismus – Bůh stvořil svět, ale tím to pro něj skončilo

Jean-Jacques Rousseau

-          narozen v Ženevě, samouk, měl 5 dětí (všechny dal postupně do sirotčince)

    Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi

    Emil čili O výchově

    O společenské smlouvě

-          nerovnost:

    fyzická – daná věkem, tělesným stavem

    mravní – závisí na úmluvě ← rozdělila lidi na vládce a ovládané

-          přirozený stav – ideální, všichni jsou zdraví (příroda sama zavrhuje to slabé), lidé jsou izolovaní, nezávislí, nikdo není nikomu podaný

-          konec přirozeného stavu způsobil vznik soukromého vlastnictví (uzurpování části půdy) → « panství, násilí a loupeže

-          vznik státu a zákonů – bohatí se spojili svrchovanou moc ← měla prostřednictvím zákonů uchránit všechny členy společnosti, vedla ale k legalizace nerovnosti, chránila hlavně ty majetné, původně zákonná vláda se zvrhla v libovůli

-          lidé si přestávají být rovni, dělí se na bohaté a chudé, vládce a ovládané

-          pohled na společenskou smlouvu – jediným nositelem moci je lid a jeho obecná vůle ← zjišťuje se hlasováním, menšina se musí podřídit většině

-          „Člověk se rodí v jádru dobrý a společnost je ta, která ho kazí.“

-          negativní výchova dětí – izolovaně, ochrana před špatnými společenskými vlivy

Encyklopedisté a materialisté

-          mechanický materialismus – propojení hmoty a pohybu

-          přechod od deismu k ateismu

-          determinismus

-          kritika náboženství (spojené s despotickým způsobem vlády)

-          Encyklopedie věd, umění a řemesel

    28 svazků, 1751 – 1780

    řec. encyklios = v kruhu, paideia = vzdělání → suma lidského vědění

    „Věk náboženství a filosofie ustoupil století vědy!“

    Voltaire, Rousseau, Diderot, Helvetius (humanitně zaměřený), La Mettrie (lékař, filosof), D´Holbach (přírodovědec), D´Alembert, Condillac

Denis Diderot

-          hlavní redaktor a vydavatel Encyklopedie

    Procházky skeptikovy; Výklad přírody – filosofická díla

    Jeptiška; Jakub fatalista – beletrie

D´Alembert

-          matematik, fyzik, filosof, literát

-          úvod k Encyklopedii, dále 1000 hesel

-          jeden z prvních pozitivistů

Německo

Immanuel Kant (1724 – 1804)

-          narozen v Královci (Königsberg)

-          studium teologie, filosofie, přírodních věd

-          domácí učitel, přednášel na univerzitě (40 let)

-          profesor logiky a metafyziky

-          důraz na životosprávu a denní rytmus

Předkritické období (cca do r. 1770)

-          otázky přírodovědné (psal o ohni, sopkách…)

-          teorie vznik vesmíru

-          analýza Leibnizových monád – podstatou hmoty je energie

-          vypracování kritického problému – probuzen z dogmatického spánku Lockem a Humem (smysly nás klamou, empirické vědy taktéž) → kopernikánský obrat v metafyzice: není důležité, co poznáváme, ale jak poznáváme!

 

Kritické období (od r. 1770)

 

Kritika čistého rozumu

1)       předmluva a úvod

2)       transcendentální nauka o elementech (teorie základů)

a.       transcendentální estetika (o smyslovém vnímání)

b.       transcendentální logika (o myšlení)

                                                               i.      transcendentální analytika (o rozvažování)

                                                             ii.      transcendentální dialektika (o rozumu)

3)       transcendentální metodologie – nauka o metodě

 

-          transcendentální – každé poznání, které se nezabývá předměty, ale způsobem našeho poznávání

-          soudy:

1)       analytické – nerozvíjejí předmět, o kterém je vypovídáno (Tělesa jsou rozlehlá.)

2)       syntetické – rozvíjejí předmět, o kterém je vypovídáno; předávají něco nového

a.        aposteriorní – opřeny o zkušenost (Některá tělesa mají tíži.)

b.       apriorní – nezávislé na zkušenosti, všeobecné platné – matematika, přírodní vědy

(Úsečka je nejkratší spojnice mezi dvěma body.)

-          kritika čistého rozumu má za úkol, zda jsou možné syntetické apriorní soudy → tedy zda je možná čistá matematika, přírodověda či metafyzika

-          čistý rozum = rozum, který v sobě obsahuje principy poznání a priori → viz dále

Transcendentální estetika

-          smysly poskytují bezprostřední představy předmětů

-          apriorní formy smyslovosti: prostor a čas - např. mám představu růže; čich poskytne vůni, zrak barvu ← to vše si můžu odmyslet, ale nemůžu si odmyslet rozlehlost v prostoru → prostor a čas jsou všeobecné a nutné podmínky každé zkušenosti

-          věc o sobě (Ding an sich) – zdroj vnějších podnětů, které utvářejí naši empirii (narodím se, ale už mi je dána a priori schopnost vnímat v časoprostoru); nepoznatelná

Transcendentální analytika

-          smyslovost poskytuje vjemy (názorný materiál)

-          rozvažování označuje zkušenosti pojmy, hledá mezi nimi souvislosti a spojuje pojmy v soudy

Přírodní věda

-          vytváří si svůj vlastní svět

-          svět „věcí o sobě“ je vědou nedotčen

-          příroda je soubor předmětů zkušenosti

-          naše vlastní myšlení „dělá“ přírodu (např. představa atomu odpovídá našim potřebám)

Transcendentální dialektika

-          rozvažování tvoří pojmy a ty spojuje v soudy

-          rozum spojuje soudy v úsudky

-          rozum vytváří ideje = regulativní principy, modely toho, jak mají věci vypadat; tři základní ideje:

    duše (psychologická)

    svět (kosmologická)

    Bůh (teologická)

-          Bůh nemůže být rozumem dokázán ani vyvrácen (Akvinský)

-          metafyzika jako věda je možná, ale už ne v tradiční podobě

-          hranice našeho rozumu jsou přesně tam, kde končí oblast možného zkušenostního vědění

kritika praktického rozumu

-          člověk je bytost myslící, rozum užívá teoreticky i prakticky

    autonomní rozum – v našem rozumu, zákony v nás samých

    heteronomní rozum – mimo náš rozum, cizí zákony

-          maxima = subjektivní zásada, moje rozhodnutí (nebudu kouřit)

-          imperativ = praktický zákon, platí všeobecně

    hypotetický imperativ – všeobecný, podmíněný (Nebudeš-li kouřit, nedostaneš rakovinu. ← platí pod podmínkou, že chci žít zdravě)

    kategorický imperativ – všeobecný, nepodmíněný, tzv. všeobecný mravní zákon

-          „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství.“ (Jednej tak, jako by se tvé jednání mělo stát obecnou normou. = Co nechceš, aby ostatní činili tobě, nečiň ty jim.)

-          existence kategorického imperativu má smysl, jen když jsme svobodní → předchůdce liberalismu

-          důležité dbát na svědomí