23) Vznik filosofie, předsokratovská filosofie
Definice filosofie
- soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání člověka, kladení otázek o základu, porozumění a vysvětlení světa jako celku a místa člověka v něm
- počátky – starověké Řecko, 6.stol.př.n.l.
- řec. filein = milovat, sofia = moudrost → láska k moudrosti
- jsoucno = všechno, co jest
- bytí – základní vlastnost jsoucna
Počátek filosofie
- mýtické stádium dějin – lidé se ničemu nedivili, slepě věřili mýtům, které jim zprostředkovávaly závazný výklad světa (Slunce vychází proto, že Helios vyjede každé ráno se svými koňmi na oblohu)
- filozofové mýtům nevěřili, divili se jim a tázali se po podstatě → skepse = pochybovačnost, zkoumání
Filosofické disciplíny
- gnoseologie = noetika = epistemiologie = teorie poznání → zkoumá problémy poznání
- filosofická antropologie – zkoumá podstatu člověka jako zvláštního jsoucna
- etika = praktická filosofie – zkoumá, zda existují obecně závazná pravidla, jak se chovat
- dějiny filosofie
- estetika = nauka o krásnu
Řecká přírodní filosofie (6. – 5. stol. př. n. l.)
- arché = prazáklad tohoto světa, jednoduchá pralátka (počátek, konec i všeprostupující princip)
- kosmologie = nauka o řádu světa a jeho prvních příčinách
- kosmogonie = nauka o původu světa
- hylozoismus = směr, pro nějž působí arché téměř jako živá látka (hýlé = látka, zoe = život)
Míléťané
- monisté – arché pouze jedna látka:
- Tháles – voda
- Anaximénes – vzduch
- Anaximandros – apeiron = neomezeno, neurčito, nekonečno
Pýthagorejci
- Pýthagoras – číslo – vše se dá převést na číselné vztahy
Hérakleitos
- oheň
- „Vše plyne.“ ; „Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš.“ – nic v životě se neopakuje dvakrát, vše spěje nenávratně kupředu
Eleaté
Xenofanés
- kritik bohů, odpůrce starořeckého náboženství
- tvrdil, že bohové se nám podobají
Parmenidés
- „první skutečný filosof“
- odlišuje dvě oblasti: doxa (mínění, zdání – smyslové poznání, zdánlivé, nevěrohodné) X
epistémé (vědění – rozumové poznání, pravé poznání skutečnosti)
zenón
- navazuje na Parmenida
- důkazy o nemožnosti pohybu = aporie (paradoxy týkající se pohybu)
aporie dichotomie (rozpůlení) – máme dráhu z bodu A do bodu B, můžeme ji půlit donekonečna na malé kousky; náš život je však konečný (začíná narozením a končí smrtí) → pohyb neexistuje
aporie letícího šípu – vystřelíme šíp, ten letí, jeho pohyb můžeme rozložit na několik časových bodů (např. 1 s, 2 s), v nichž šíp jakoby „stojí“ → celkově stojí a nehýbe se
aporie Achilleus a želva
- nevěřil tomu, že by pohyb neexistoval, chtěl pouze dokázat, jak chatrné je naše smyslové poznávání a jak nás můžou smysly klamat
- Eleaté oddělili svět daný nám smysly od světa poznatelného rozumem → obrovský význam pro filosofii
Předchůdci atomistů
empedoklés
- pluralista – za arché považoval 4 živly: oheň, voda, země, vzduch
- věci vznikají a zanikají tak, že se mechanicky spojují a rozpojují malé částečky ← ty dávají do pohybu dva protikladné principy: Láska a Svár
- prokázal vývoj druhů (jakýsi předchůdce Darwinovy evoluční teorie)
- důraz na pozorování a pokusy
- víra v převtělování duší
anaxagorás
- věci vznikají a zanikají tak, že se spojují a rozpojují věčné hmotné částice (semena) ← pasivní, do pohybu je uvádí vnější příčina → rozum zvaný nús
Atomisté
leukippos
- zákon kauzality (příčinnosti) – ani jedna věc nevzniká bez příčiny, vše vzniká z nějakého důvodu a nutnosti
démokritos
- „smějící se filosof“
- vyvrací učení Eleatů o nemožnosti pohybu
- základní částice všeho = atomy – drsné, kulaté, hranaté (atomos = nedělitelný)
- všechny věci se skládají z atomů, mezi nimi prázdnota ← prostor pro pohyb a spojování a rozpojování atomů háčky
- vše se děje podle řádu a nutnosti
- důraz na rozum, smyslové poznání je povrchní
- jednotící prvek – rozum zv. logos