18) Ústava

-          konstituce; lex superior = nejvyšší zákon – má největší právní sílu

-          upravuje principy určitého státu, organizaci veřejné moci a základní práva a svobody občanů

-          kontrola pravidel – Ústavní soud ← právo zrušit zákon

    psaná – pravidla členěná do hlav a článků (ČR)

    nepsaná – vychází z tradice, z precedentních případů (GB, Izrael, Nový Zéland)

 

    flexibilní – přizpůsobivá, snadněji se mění (způsob volby prezidenta)

    rigidní – nepřizpůsobivá (lidská práva)

Teorie suverenity lidu

-          veškerá státní moc pochází od lidu (nikoliv od Boha či panovníka)

-          rozpracoval ji v renesanci Jean Bodin – suverenita náleží neomezenému panovníkovi

-          Johannes Althusius – suverenita patří omezenému vládci ← zodpovědný lidu

-          Jean-Jacques Rousseau – suverenita patří lidu – plebiscitární demokracie

-          jádra kritiky – lid má právo povstat a zrušit i fungující stát, který chrání práva a svobody lidí

Právní stát

-          vztah mezi státem a občanem vymezen pomocí práva

-          psaná ústava

-          dedukce – individuální práva jsou odvozována z obecných zákonů

-          původ v Německu, dnes hl. střední Evropa

Vláda práva

-          nepsaná ústava, zvykové právo (common law)

-          indukce – z jednotlivých soudních rozhodnutí se vytvářejí ústavní principy

-          precedens – ojedinělý, dosud neřešený případ, pro nějž neexistuje právní úprava; soud případ vyřeší a určí právní normu do budoucna

-          Velká Británie, Austrálie

Legitimita

-          akceptovaná státní moc ← lid se jí dobrovolně řídí

-          moderní demokratická vláda je legitimní ← vychází ze dvou principů (vzájemně protichůdných):

    suverenita lidu

    omezená vláda (právní stát, nebo vláda práva)

Princip oddělení moci

-          3 složky moci:

	zákonodárná - legislativa	výkonná - exekutiva	soudní - jurisdikce
dynamická složka	Poslanecká sněmovna	vláda	Nejvyšší soud
strategická složka	Senát	prezident	Ústavní soud

Princip brzd a rovnovah

-          jednotlivé složky státní moci se navzájem vyvažují a kontrolují:

	legislativa	exekutiva	jurisdikce
legislativa	vydává zákony	právo přehlasovat veto	právo zrušit zákon
exekutiva	právo suspenzivního veta	vykonává zákony	právo zrušit nařízení vlády
jurisdikce	-	právo udělení milosti	vykládá zákony

 

Ústava České republiky

-          ústavní zákon č.1/1993 Sb.

-          8 hlav, 113 článků + preambule

Hlava I. – Základní ustanovení

-          ČR je svrchovaný a demokratický právní stát

-          lid je zdroje veškeré státní moci

Hlava II. – Moc zákonodárná

-          dvoukomorový parlament:

    Poslanecká sněmovna – 200 mandátů / 4 roky, poměrný v.s.

    Senát – 81 mandátů / 6 let, většinový dvoukolový v.s.

-          usnášeníschopnost

    běžný zákon – přítomno min. 1/3 poslanců (66), pro musí být prostá většina (35)

    ústavní zákon – pro musí být kvalifikovaná většina – 3/5 poslanců (120)

legislativní proces

-          navrhování zákonů – vláda, poslanec, skupina poslanců, krajské zastupitelstvo, Senát

-          trojí čtení návrhu zákona (PS)

-          Poslanecká sněmovna:

    zákon schválí prostou většinou → zákon jde do Senátu

    zákon neschválí → jde „do koše“

-          Senát:

    schválí prostou většinou → zákon jde k prezidentovi

    vrátí s připomínkami → PS musí zákon schválit prostou většinou → prezident (pokud PS neschválí pozměňovací návrh, musí hlasovat o původním znění kvalifikovanou většinou → prezident)

    zamítne → PS musí zákon schválit kvalifikovanou většinou (přehlasovat Senát)

-          prezident:

    právo suspenzivního veta – vrátí zákon do PS ← schválí jej kvalifikovanou většinou → zákon vyhlášen

    zákon podepíše → zákon se stává součástí Sbírky zákonů

Hlava III. – Moc výkonná

-          vláda + prezident ← součástí vlády, nepostižitelný

-          prezident designuje (jmenuje) předsedu vlády ← sestaví vládní kabinet + ministry resortů

-          prezident může řídit jednání vlády, kdykoliv o to požádá

-          vládní moc je závislá na zákonodárné moci – musí mít jej důvěru

-          fce vlády – rozpracování zákonů, navrhování státního rozpočtu

Hlava IV. – Moc soudní

-          čtyřstupňová soustava soudů: okresní → krajské → vrchní (Praha, Olomouc) → Nejvyšší soud (Brno)

-          Ústavní soud – zkoumá, zda právní normy naplňují ústavu

Hlava V. – Nejvyšší kontrolní úřad

-          kontrola hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu

Hlava VI. – Česká národní banka

-          nezávislá na vládě, emisní právo, péče o stabilitu měny, regulace množství peněz v oběhu, dohled nad činností komerčních bank (diskontní sazba, minimální rezervy)

Hlava VII. – Územní samospráva

-          decentralizace moci z centra do periferií

-          ČR se člení na obce (základní územní samosprávní celky) a kraje (vyšší územní samosprávní celky)

-          zásada subsidiarity – co nejvíce pravomocí do periferií, věci se řeší co nejblíže k občanovi (věc má řešit rodina, pak obec, kraj a až nakonec stát)

-          územní plánování, obecní a krajské rozpočty, školství, soc. péče, kultura

Hlava VIII. – Přechodná a závěrečná ustanovení