28) Filosofie 19. století

-          dva protichůdné proudy:

    idealismus – vyzdvihuje aktivní, tvůrčí činnost člověka

    materialismus, resp. pozitivismus – člověk je dán hotově a úplně, nezbývá než shrnout poznatky o něm

Idealismus

→         člověk jako sebevědomí

-          dosavadní filosofie neodkryla „podstatu“ člověka ← byla už předem hotova (Descartes – podstata člověka je zřejmá; Kant – mravní zákon je v člověku a priori)

-          obrat: lidství je v moci člověka, je možné je formovat, pracovat na něm → člověk je bytostí činu, může utvářet dějiny

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831)

-          „pruský státní filosof“ – profesor na univerzitě v Jeně, uznávaný X špatný řečník, zadrhával

-          obdivoval antické Řecko, VFBR

-          „Podstatou člověka je svoboda.“

    Fenomenologie ducha

    Logika jako věda

    Encyklopedie filosofických věd

-          jeho vzorem Hérakleitos – svět je v neustálém pohybu (Vše plyne.), nic se nemůže opakovat, svět se střetává v protikladech (vše, co jest, zároveň není)

-          dialektika = styl myšlení, který uznává střetávání protikladů, nekonečnou proměnlivost skutečnosti

-          bytí je prázdné, totožné s ničím; vztah bytí a nebytí je nanejvýš protikladný, ale přesto se neustále sjednocují

-          dění = výsledek nepřetržitého slučování bytí a nebytí; přechod od něčeho, co není, k tomu, co jest

-          bytostné určení = podstata jsoucna ← vznikla tak, že původně prázdné bytí se „naplnilo“

-          dialektická triáda (popisuje vývoj bytí):

    teze = princip platící pro vše, co existuje (např. zdraví)

    antiteze = protiklad teze (např. nemoc)

    synteze = negace antiteze, přechod na vyšší úroveň (zdraví organismu, který je posílen o boj s nemocí)

Materialismus

→           člověk jako předmětná bytost

Karl Marx (1818 – 1883)

-          studoval práva a filosofii; chudý novinář

    Kapitál

    Kritika politické ekonomie

    Komunistický manifest – spolu s Bedřichem Engelsem

odcizení a seberealizace

-          práce – základní činnost, která utváří člověka ← promítá do ní svou osobu, svou podstatu

-          předmětná práce však člověka odcizuje, ptž do ní promítá něco vnějšího, co ho omezuje, co ho ovládá

historický materialismus

-          základnou společenského života je způsob výroby materiálních statků ← výrobní síly (suroviny, nástroje, know-how) a výrobní vztahy (vlastnické vztahy)

-          „Změní-li se výrobní síly, změní se i výrobní vztahy!“

-          pohled na dějiny lidstva – politická forma státu se odvíjí od výrobních vztahů → prvobytně pospolná spol., raně-otrokářská, feudalistická, kapitalistická, socialistická, komunistická

-          veškeré politické a právní vztahy, umění, filosofie a náboženství jsou jen nadstavbou ekonomické základny, jelikož odrážejí hospodářskou situaci ve společnosti

kapitál

-          třídní boj:

    kapitalisté (buržoazie) – vlastní výrobní prostředky

    proletáři – nevlastní nic, mají k dispozici pouze svou pracovní sílu, jsou vykořisťováni, tvoří nadhodnoty (vytváří svou prací více hodnoty, než za kolik je placen) ← přivlastňují si je kapitalisti

-          kapitalismus uznává soukromé vlastnictví X socialismus uznává společné vlastnictví

-          kapitalismus koncentruje masy pracujících do obrovských podniků, a tak vtiskuje výrobnímu procesu společenský charakter → proto musí tento způsob výroby přejít v socialistický společenský řád

-          třídní boj skončí proletářskou revolucí – proletáři násilně svrhnou buržoazii, výrobní prostředky přejdou do rukou všech, do společného vlastnictví, každý tak bude mít vše a nikomu nebude nic chybět

kritika marxismu

-          nedoceňuje duchovní hodnoty (náb., um.) – jsou pro něj pouhou nadstavbou

-          jednostrannost – násilná revoluce

-          vývoj kapitalismu se ubíral jinak, než Marx předpokládal → prosperoval, materiálně zabezpečoval společnost, skončila práce dětí, pracovní doba se zkrátila, vzniklo sociální zajištění

Iracionalismus

Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)

-          studoval filosofii, filologii a přírodní vědy

-          znalost indické filosofie

-          dědictví po otci, nemusel pracovat, nezávislý na profesorech  → značně kritický

-          pesimista, toužil po slávě

    Svět jako vůle a představa

-          „Zcela šťasten se necítí nikdo, leda že by byl opilý.“

-          iracionalismus → podstatou světa je nějaký mimorozumový princip

-          voluntarismus → základním principem světa je vůle

-          základní životní princip = vůle – temný a neukojitelný pud, nutí člověka k tomu, aby stále něco chtěl; přináší utrpení a bolest

-          z utrpení se lze vykoupit dvěma cestami:

    estetickou – vnímáním umění

    etickou – popřením vůle – askezí

-          svět jevů X svět o sobě (svět vůlí)

 

Friedrich Nietzsche (1844 – 1900)

    Vůle k moci

    Tak pravil Zarathustra

-          iracionalista, voluntarista

-          milovník hudby (R. Wagner)

-          profesor na univerzitě v Basileji

-          hlásí se k Hérakleitovi – svět je nekonečný proces vznikání a zanikání

-          „filosofuje kladivem“ – zásadně ničí staré hodnoty, vytyčuje nové

-          kritika platónské metafyziky (svět jevů, svět idejí ← věčný, neproměnlivý)

-          „Bůh je mrtev.“

-          vůle

    vidí ji pozitivně (na rozdíl od Schopenhauera)

    vůle k moci = podstata světa, sama sobě klade měřítko hodnot ← co je dobré a co není

    kritizuje křesťanskou morálku (pokora, nenásilí, poslušnost), vyzdvihuje novou morálku (moc, síla, sebevědomí, násilí) → idea nadčlověka ← opustí vše, co ho brzdí, ví o smrti Boha, je si vědom sám sebe, veškeré postulování hodnot časem ztroskotá

-          Nietzschem se inspiroval např. Adolf Hitler