30) Antiscientistické a další směry filosofie 19. a 20. století
- reakce na pozitivismus ← za základ popisu světa považoval fakta (objektivní, verifikovatelná, sdělitelná)
- společenské vědy (historické události) se nedají popsat jen prostřednictvím fakt, vyžadují i zařazení do souvislostí a vysvětlení (bitva X chemický pokus)
- velké objevy ve fyzice – kvantová teorie, teorie relativity, genetika
- problém techniky – pomáhá i ohrožuje
- inspirace Schopenhauerem a Nietzschem ← iracionalismus (ne rozum, ale vůle)
l filosofie života (Lebensphilosophie)
- „aktisté“ – pohyb, dění a vývoj je více než strnulé bytí
- skutečnost je organická (vycházejí z biologie)
- iracionální filozofie – intuice, bezprostřední zření X ne pojmy, logické zákony
Ø Henri Bergson (1859 – 1941)
§ Hmota a paměť
§ Tvořivý vývoj
- Francouz
- život je tvůrčí princip
- intuitivismus – intuice je vyšší stupeň poznání, bezprostřední vhled, reflektuje proměnlivost skutečnosti
- naráží na Kantovo pojetí prostoru a času (apriorní formy smyslovosti):
§ prostor
homogenní
soubor rovnoprávných bodů; od jednoho k druhému lze libovolně přecházet
§ čas
heterogenní
nezvratná řada, v níž nelze přecházet od jednoho bodu k druhému
každý moment znamená něco jedinečného, neopakovatelného
prostor jest X čas není, nýbrž se ustavičně děje
§ rozum
jeho oborem je vše stálé, prostorové, hmotné
nástroj jednajícího člověka (Homo faber)
vztah rozumu a času lze přirovnat k filmu → běžící film se nám jeví jako sukcese pohybů, přitom je jen následností nehybných obrazů, jejichž rychlé plynutí v nás vzbuzuje iluzi pohybu
§ intuice
vyšší stupeň poznání, bezprostřední vhled, reflektuje proměnlivost skutečnosti
orgán nazírajícího člověka (Homo sapiens)
§ morálka
uzavřená - založena na tlaku společnosti, neosobní; jejím cílem je zachování společenských zvyků
otevřená - osobní, nezávislá na společnosti, tvořivá
l fenomenologie
- „filozofie podstaty“ ← snaží se ji uchopit přímo, prostřednictvím „zření podstaty“
- logika je nezávislá na psychologii – logické zákony jsou pravdy nezávislé na čase a prostoru, věty o sobě
- ještě před tím, než se část reality stane faktem, musí projít našimi zkušenostními akty →
Jak se v naší zkušenosti konstituuje fakt? Jaké aktivity jsou k tomu zapotřebí?
Ø Edmund Husserl (1859 – 1938)
§ Filosofie aritmetiky
§ Karteziánské meditace
- Němec, narodil se v Prostějově, přednášel i v Praze
- fenomény = jevy (to, co se člověku ukazuje)
- např. představa modrého domu – nečistá, ovlivněna mnoha koreláty (tím, z jaké perspektivy dům vidíme, jaká od něj máme očekávání, jaké předsudky vůči němu máme) → měli bychom se zbavit ukvapených úsudků (epoché) → jedině tak lze proniknout k čistým fenoménům
- celý postup – fenomenologická redukce = „vyzávorkování“
- eidetický invariant (eidos) = významové jádro každého korelátu
(př. modrá skvrna – lze ji zmenšovat či zvětšovat, zesvětlovat nebo ztmavovat; toto rozmezí nám určuje „modrost“ – eidos modré skvrny)
- lidstvo žije v cizím světě vědeckých konstrukcí, podřizuje se jejich nárokům → hlásal návrat k přirozenému světu a odpovědnosti za to, jak nakládáme s realitou
Ø Martin Heidegger (1889 – 1976)
§ Bytí a čas
- Němec, žák Husserla
- rektor univerzity, člen NSDAP
- „filosofie bytí“ – člověk je zvláštním jsoucnem, musí se o své bytí starat
§ Dasein (da = zde, sein = být); pobyt
naše vlastní jsoucno ← nevyskytuje se jednoduše v určitém časoprostoru, nýbrž pořád někam směřuje, o něco se stará, něco chystá, zajišťuje ← tyto věci k něčemu slouží, jsou „příručné“ (Zu-handenheit)
počátek existencialismu – člověk nejen je, ale také se musí o své jsoucno starat; náš život je konečný a ohrožený smrtí ← způsobuje to časovost
§ kritika tradiční metafyziky (Platón)← považovala bytí za věčné, nejdokonalejší, nestarala se o ně → „zapomenutost na bytí“
ontologická diference = rozdíl mezi jsoucnem a bytím
§ nebezpečí odcizení
kritizuje technickou společnost ← neumí nakládat se jsoucny, bere je jako hotové věci, které musí mít, vlastnit; tato společnost vyžaduje hlavně obživu, spotřebu a pohodlné jmění
§ existenciály
pojmy označující stavy, jako je úzkost, radost, nuda, strach… ← k jejich vyvolání jsou zapotřebí otřesy (mezní zážitky)
existenciály nás tak vyvádějí z pohodlného každodenního života a nutí nás zakusit sebe sama jako bytost nezajištěnou a nutí nás odkrývat naše bytí
l filosofie existence
- existence = trvalý boj s vlastní nezajištěností
- existovat = být v možnostech
- člověk je jediným jsoucnem, které není dáno hotově a úplně X musí na sobě pracovat, starat se o své bytí → existence náleží jen člověku (ostatní jsoucna pouze jsou, vyskytují se) → „humanistická“ filozofie
- filosofie existence (vychází z Heideggera) X existencialismus (programové zabývaní se člověkem)
- „obstarávání“ je blahodárné X nesmí nikdy uhasnout (Hegel a Marx se snaží o úplné poznání a završení úsilí)
- v moderní společnosti člověk ztrácí svou autenticitu, přestává existovat a vyskytuje se jen trpně jako věc mezi věcmi
- existenciální filosofie je dynamická, je bytím v čase
Ø Albert Camus
§ Cizinec
absurdno; vliv na absurdní drama
Ø Jean Paul Sartre
ateista
„Člověk je odsouzen ke svobodě.“ ← nutí nás se rozhodovat
člověk je tím, čím se udělá
Ø Karl jaspers (1883 – 1969)
§ Otázka viny – zkoumal vinu vůdců ze 2.sv.v.
- věřící
- bytí jakožto předmět je neuchopitelné
- svět nás obklopuje jako horizont → ať pronikáme jakkoli daleko, horizont se s námi posouvá a vždy jej před sebou máme jako novou mez
- bytí je „obemykající“ – nikdy je nelze uchopit jako celek
- základem filosofie je transcendování – překročení jsoucna k onomu obemykajícímu, neuchopitelnému
- mezní situace = situace, v nichž se existence uskutečňuje bezprostředně, naplno
(smrt, utrpení, zápas, vina)
- existenci lze vymezit pomocí tří kategorií:
§ svoboda
existence není pouhé bytí, nýbrž možnost k bytí → stále uprostřed volby, vyzývána k rozhodování, každou chvílí se může uchovat nebo ztratit → je svobodná
§ komunikace
existenciální sepětí s jiným bytím sebou samým
ne rozhovor, diskuse, sociální vztahy
„Samoten nemůže být nikdo blažen.“
§ dějinnost
člověk musí znát svůj svět a nesmí z něho unikat
musí chápat nutnosti dějinného okamžiku, neboť čím se člověk stane, závisí na lidech, s nimiž se setká, a na víře, která na něj apeluje
- šifra – ne holý fakt, nýbrž poukaz, příležitost k prosvětlení stavů naší existence
- klíčovou šifrou → bytí ve ztroskotání – to poslední, co nás čeká; jedině tak můžeme zakusit pravé bytí; dočkáme se transcendence a nekonečnosti boží
l hermeneutika
- filozofická nauka o metodách správného porozumění a výkladu textů
- odnož fenomenologie
- ještě předtím, než začnu poznávat nějaký jev, musím o něm vědět, že vůbec existuje → už na začátku poznávání existuje „předporozumění“ tomu, čemu chci na konci rozumět → točíme se v kruhu ← hermeneutika jej považuje za základní podmínku (Popper jej označoval za defekt)
- hermeneutický kruh: každé rozumění předpokládá základní předporozumění tomu, čeho se dotazujeme (např. když hledám ve slovníku nějaké neznámé slovo, přečtu si definici, ale ta používá slova, která už musím nějak chápat)
- umění interpretace – žádnou věc neberu jako fakt, jako hotovou věc X jako svědectví o tom, že tvůrci věci se po něčem tázali a zde zanechali jednu z možných odpovědí
Ø Hans Georg Gadamer
Ø Paul Ricoeur
l postmoderní filosofie
- postmoderna = široký kulturní proud posledních 30 let → lit., um., kult., hist.
- odmítá modernu ← píše pro úzký okruh lidí; ideologicky vyhraněná; způsob jejího myšlení je typický pro osvícenství
- pluralita – odmítá „věčné“ pravdy, vyžaduje rovnocenný přístup ke všem kulturám, stylům a ideologiím
- nic není racionální, stabilní, vše se mění
- ve 20. stol. člověk ztratil pocit bezpečí a jistoty
Ø michel foucault
- epistéma = základní struktura (pořádek), kterou lidstvo ztrácí
Ø jean francois loytard
- civilizace racionality, vědy a techniky se vymkla kontrole, hrozí člověku zničením
Ø richard rorty
- zrelativizování hodnot může vést až k mravní lhostejnosti, libovůli a nezodpovědnosti
Ø umberto eco
§ Jméno růže