15 Politika, politologie, politický pluralismus, politické strany

-          politika = správa věcí veřejných

-          politologie = věda o politice

    subjekty politiky (strany, hnutí, vláda)

    volební systémy

    mezinárodní vztahy

    politická participace

 

    pozitivní – jistá, vychází z analýzy fakt, říká, jaká politika ve skutečnosti je

    normativní – plánovaná, říká, jaká by politika měla být

-          nejdříve součástí filozofie (Platón, Aristoteles; Akvinský; Machiavelli, More, Campanella)

-          od 19. stol. samostatná věda (USA, F)

Politický program

-          cíle + taktika

1)       pragmatický (účelný) - nižší, zato dostupnější cíle; za každou cenu chce být ve vládě; kompromisy

2)       idealistický (etický, antipolitický) – dlouhodobý, ideální, co by mělo být

3)       negativistický – neřeší problémy, pouze udržení moci

4)       fundamentalistický – slepě následuje náboženství, ideologii

Politický systém, moc, autorita

-          politický systém – zahrnuje všechny aktivity související s vykonáváním politiky;

    prvky politického systému: volby, pol. strany a hnutí, státní orgány, orgány místní správy a samosprávy, veřejné mínění, masmédia

-          moc = nástroj k realizaci vůle (i na úkor ostatních)

-          autorita = legitimní moc (uznávaná)

a)       tradiční – založená na tradici, dlouhodobých zvyklostech (královská moc)

b)       racionální – uznáváme formálně řád, nemusíme uznávat osoby nesoucí moc (armáda)

c)       charizmatická – na základě povahových vlastností

 

    de iure – podle práva, ze zákona (ředitel je nejvyšší autoritou)

    de facto – podle skutečnosti (ale hlavní slovo má asistentka)

Politická socializace a participace

-          pol. socializace – uvědomujeme si jevy z oblasti politiky, politická fakta (ČR je republika a její hlavou je prezident); učíme se formovat vlastní politické postoje (koho budeme volit)

-          pol. participace = účast na pol. dění

    konvenční – aktivní a pasivní volební právo, petice, transparenty

    nekonvenční – stříkání hesel na zdi, ničení majetku

Politické strany a politický pluralismus

-          pol. pluralismus – máme na výběr z několika pol. stran; základ pro demokracii; Robert Dahl (USA) – stát jako „aréna“

Politické strany

-          dobrovolné organizace, které se chtějí podílet na pol. moci

-          právnické osoby

-          organizační řád – stanovy

-          vznikají registrací; zanikají sloučením (v koalici), rozpuštěním (Unie svobody) nebo rozhodnutím soudu (DS)

-          odděleny od státu (moc zákonodárná, ne výkonná)

Funkce pol. stran

1)       zprostředkovatelská – most mezi lidmi a vládou (členství ve straně, účast ve volbách, návštěva poslance)

2)       integrativní – soustředění zájmů ze všech oblastí života

3)       socializační – budování demokracie mezi lidmi – učení se diskusi, hledání kompromisů, uzavírání koalic na komunální úrovni, vystupování na veřejnosti…

4)       mobilizační – vyzývání občanů k účasti ve volbách

5)       rekrutivní – výběr pol. elit na kandidátní listiny

6)       ústavní – naplnění Ústavy, zabezpečení pol. pluralismu (už tím, že existují)

Dělení politických stran

I.                    tradičně:

a.        levice – sociální jistoty, velký stát, rovnost výsledků, kolektiv, potlačování soc. rozdílů

b.       pravice – trh, podnikání, malý stát, rovnost šancí, jednotlivec, soc. stratifikace

II.                  podle charakteru členství:

a.        masové – žádná selekce, dobrovolné členství (západní demokratické strany)

b.       kádrové – silně centralizované, členství do jisté míry nedobrovolné (KSČ)

c.        strany oddaných – fundamentalistické strany, slepé následování vůdce

III.                podle šířky spektra problémů:

a.        ideologicky úzké – extremisti

b.       catch-all strany – zaměřují se na všechny části společnosti, chtějí co nejvíce voličů

Systémy politických stran

1)       systém jedné strany ← má zákonný i faktický monopol ve vládnutí (komunistické státy)

2)       systém dominantní strany ← již několik desetiletí je hlavní silou koalice (CDU-CSU)

3)       systém dvou stran (demokrati a republikáni)

4)       systém více stran:

a.        tendence centrifugální – odstředivé – více stran, rozprostřeny po celém spektru, i extremisti

b.       tendence centripetální – dostředivé – méně stran, více u středu, chtějí zachytit voliče-mediána

Koalice politických stran

1)       vládní - « vzniká po volbách, chce získat většinu při hlasování

2)       volební - « vzniká před volbami, strany chtějí získat víc voličů

3)       opoziční – postup proti vládě

Financování politických stran

I.                     státem – výhody: omezení rizika lobbingu; nevýhody: větší zatížení státní pokladny

a.        stálý příspěvek – každoročně, strany s více jak 3 % hlasů v posledních sněmovních volbách; horní hranice 10 mil. Kč

b.       příspěvek na mandát – poslanec, senátor (900 000 Kč/rok), krajský zastupitel (250 000 Kč/rok)

c.        náhrada volebních výdajů – více jak 1,5 % hlasů → 100 Kč / hlas

II.                    soukromými zdroji – dary, dědictví, stálé příspěvky členů, pronájem nemovitostí; hrozí lobbing