08 Sociologie jako věda, vývoj sociologie, metody a výzkum
Definice sociologie
- společenská věda zkoumající lidskou společnost a mezilidské vztahy → společenský vývoj, život jednotlivých sociálních skupin
- « 1. pol. 19. stol. – Auguste Comte
Předmět sociologie
1) sociální problémy – něco ve společnosti nefunguje tak, jak by mělo (nezaměstnanost, chudoba, rozvodovost)
2) sociologické problémy – týkají se sociologie jako vědy → proč něco funguje právě určitým způsobem? (manželství, zákon, soc. struktura)
Funkce sociologie
1) popisná
a. explikace – „proč?“- pochopení problému
b. konstance – „co se děje?“ – jak problém vypadá
2) vysvětlovací – interpretace sociálních aktů + hodnocení
3) terapeutická – aplikace sociologických poznatků v praxi – sociální pracovníci pomáhají zdravotně handicapovaným, bezdomovcům, feťákům…
4) sebepoznávací – kdo chce nad sebou získat kontrolu, musí o sobě odkrýt pravdu
5) humanizační
6) ideologická
Vývoj sociologie
1. pol. 19. stol.
Auguste Comte
- zakladatel sociologie (1839 poprvé použil slovo sociologie)
- pozitivismus – přesná analýza faktů, přísné zkoumání (pozorování, experiment); snaha přiblížit společenské vědy exaktnosti přírodních věd (fyzika)
- sociologie (sociální fyzika):
sociální statika (společenská struktura, řád)
sociální dynamika (vývoj společnosti)
- úkolem sociologie je nastolit harmonické sociální vztahy
- 3 stádia vývoje společnosti:
mytické – vysvětlení jevů pomocí nadpřirozených sil
filozofické – vysvětlení jevů pomocí filozofických pojmů
pozitivistické (vědecké) – vysvětlení jevů na základě faktů
2. pol. 19. stol.
Émile Durkheim
- sociologie = věda o sociálních faktech ← „věci“, které člověka ovlivňují, aniž by ten měl možnost se jim bránit (např. jazyk, právo…)
- kvantitativní metody – shromažďoval data (etnografie, statistika)
- dělba práce – v tradiční společnosti málo rozvinutá, v moderní spol. velmi rozvinutá
- sebevraždy
altruistická (v zájmu kolektivu) X egoistická (při nespokojenosti se sebou sama)
anomická (aktivita lidí je neřízená) X fatalistická (aktivita je řízena nadměrně, despoticky)
Karl Marx
- rané období kapitalismu
- ekonomická teorie vzniku státu – pro společnost je výchozí stav její ekonomiky (materiální základny), od vztahu k výrobním prostředkům se odvíjí forma státu a společnosti → v kapitalistické společnosti probíhá třídní boj mezi buržoazií (vlastní výrobní prostředky) a proletariátem (nevlastní výrobní prostředky) → stát je legalizované vykořisťování proletariátu buržoazií
- je mu vyčítáno silné ekonomické a ideologické zaměření
Max Weber
- sociologie = věda o sociálním jednání ← lze vysvětlit pouze tak, že pochopíme jeho smysl
- kvalitativní metody – pochopíme-li smysl jednání člověka, porozumí sociální realitě (Proč škola funguje tak jak funguje, proč učitelé chodí pozdě, žáci jsou nepřezutí a opisují? → Musíme pochopit jednání každého jednotlivého člověka, a jedině tak porozumíme chodu celé školy.)
- proces racionalizace v západním světě – řeší otázku, proč kapitalismus vznikl zrovna na Západě → odpovědí mu je protestantská etika práce – hlavní náplní života protestantů byla práce, podnikání; askeze se promítla do světské roviny → finanční prostředky nebyly spotřebovány, nýbrž investovány do dalšího podnikání
20. stol.
1) funkcionalistický přístup (Merton) - vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska funkcí, které plní ve společnosti
2) konfliktuální přístup (Collins) - vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska konfliktu zájmových skupin ← prosazují své zájmy, soupeří s ostatními
3) interpretativní přístup (Goffman) - vysvětluje přetrvávání sociálních institucí z hlediska jednání lidí a významů, které těmto institucím přiřazují
Výzkum v sociologii
1) vytyčíme si problém, kterým se chceme zabývat
2) problém zúžíme vědeckou otázkou
3) sběr dat a informací – Internet, knihovna, muzeum
4) hypotéza (domněnka, jak náš výzkum dopadne)
5) hypotézu potvrdíme nebo vyvrátíme výzkumem v terénu
6) závěr
Metody sociologického výzkumu
1) kvantitativní – získávají informace od velkého množství lidí X otázky nejdou tolik do hloubky;
snadná generalizace, objektivnější
2) kvalitativní – podrobnější informace o malém počtu jedinců; obtížná generalizace, subjektivnější
- standardizace testu = ověření testu tak, že jeho výsledky odpovídají Gaussově křivce
- validita = platnost, výpovědní hodnota
- korelace = souvztažnost (např. mezi stupněm dosaženého vzdělání a výškou příjmu)
- komplementarita – užití více metod, které se navzájem doplňují
- výzkumný vzorek – respondenti
reprezentativní – vzorek tázaných musí simulovat celou populaci (např. ve městech bydlí 70 % obyvatelstva → v testu musí být zastoupeno 70% městských obyvatel)
náhodný
panelový – dlouhodobý výzkum na stálém počtu respondentů
- odpovědi: škálování (ano – ne – nevím) X otevřené odpovědi
Konkrétní sociologické metody
- umožňují empirickou kontrolu – ověřitelné v praxi
- objektivní (kvantitativní)
- cílevědomé – zkoumáme konkrétní fakta
- heuristicky plodné – mají něco nového objevit
1) pozorování = práce v terénu – hl. v izolovaných institucích (dětský domov, psychiatrická léčebna)
a. přímé – plánované vnímání vybraných jevů + systematické zaznamenávání
b. zúčastněné – výzkumník se podílí na každodenním životě lidí
2) přehledové studie – rozsáhlý výzkum, hl. dotazníky, standardizované i otevřené
3) anketa – v žurnalistice
4) historická analýza – zkoumáme stav dnešní společnosti vzhledem k minulosti
a. přímá – z autentických výpovědí
b. nepřímá – z písemných pramenů
5) experiment (pokus) – Philip Zimbardo – z řad studentů vybral dobrovolníky, rozdělil je mezi věznitele a vězně, přidělil jim osobnostní profily (dominantní X submisivní) X po čase se všichni chovali podle svých sociálních statusů → věznitelé autoritářsky, vězni podřízeně
6) biografie – životopis, osobní profil; z výpovědí, deníků
7) konverzační analýza – rozhovory s velkou skupinou lidí, psycholog zaznamenává diskusi
8) brainstorming – nahodilé uspořádání dat