26) Empirismus a racionalismus
- novověk - řada společenských, náboženských, vědeckých změn → nový pohled na svět
- kopernikánský obrat – geocentrický názor (středem vesmíru je Země) byl založen na optickém klamu, nahradil jej heliocentrický názor (středem vesmíru je Slunce) → smysly nejsou spolehlivé, mohou nás klamat → novověká gnoseologie (teorie poznání) řeší metody poznávání (jak poznáváme, je poznání spolehlivé) → dva proudy:
empirismus – základním zdrojem poznání je smyslová zkušenost (empirie)
racionalismus – základním zdrojem poznání je rozum (ratio)
Empirismus
- základním zdrojem poznání = smyslová zkušenost (empirie)
- důraz na indukci = myšlenkový postup jdoucí od jednotlivosti k obecnosti – na základě pozorování získáváme zkušenost o části určitého souboru jevů a z ní vyvozujeme závěry platné pro celý soubor (pouze pravděpodobné)
- GB, F
John Locke (1632 – 1704)
- Angličan
Esej o lidském rozumu
Dvojí pojednání o vládě
- „Není nic v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ – nejprve musím získat smyslovou zkušenost, až potom získám rozumové poznání (rozum je aposteriorní vůči zkušenosti)
- člověk se rodí jako tabula rasa = čistá, nepopsaná deska, do níž se během života otiskují naše zkušenosti
- ideje = objekty vnímání, myšlení a rozumu; vytvářené rozumem na základě zkušenosti
- prameny zkušenosti:
sensation – vlastní smyslové vnímání
reflexion – vnitřní vnímání
- u smyslového vnímání rozlišuje:
primární kvality – na tělesech samých (tvar)
sekundární kvality – vznikají působení těles na naše smysly, subjektivní (barva, chuť)
- morální zákony:
1) božský – měřítko hříchu a povinnosti, Bůh nám vše spočítá na konci, buď nás odmění, nebo potrestá
2) občanský – státem uložená pravidla + sankce za jejich porušení
3) filosofický (zákon veřejného mínění) – na základě ctností a neřestí získává člověk úctu nebo opovržení od lidí → je důležité, co se o mně povídá
- teorie společenské smlouvy: v přirozeném stavu platilo tzv. přirozené právo – nepsané, dané etiketou – lidé nekradou, nevraždí, neničí majetek druhých; každý byl ovšem soudcem ve své věci, což bylo velice subjektivní a vedlo by to k bojům → lidé odevzdali část své svobody panovníkovi → konstituční monarchie, pozd. zastupitelská demokracie s dělbou moci na tři složky
- liberál, zastánce soukromého vlastnictví
Thomas Hobbes
O tělese
Leviathan
- filosofie = racionální poznání vazeb mezi příčinou a účinkem ← schopnost těles
- tělesa:
přirozená (člověk, pes)
umělá (židle, stát)
- teorie společenské smlouvy: lidé žili před vznikem státu, jak chtěli, každý uspokojoval své potřeby na úkor druhých → válka všech proti všem (Bellum omnium contra omnes), člověk člověku vlkem (Homo homini lupus) → lidé z pudu sebezáchovy odevzdali veškerou svou svobodu panovníkovi, který se měl stát garantem jejich práv → absolutní monarchie
George Berkeley (1685 – 1753)
- irský filozof, teolog, biskup
Nová teorie vědění
- subjektivní idealismus – obecné ideje neexistují, ideje jsou závislé na pozorovateli (subjektu) → věci existují, jen když je vnímáme → „Být znamená být vnímán.“ (Esse est percipi.)
- opakem Platónův objektivní idealismus – ideje existují obecně, nezávisle na našem myšlení, nepotřebují pozorovatele
- sensualismus = krajní empirismus, uznává pouze sensation (vlastní smyslové vnímání), nikoliv reflexion (vnitřní vnímání – vzpomínky, pocity)
- solipsismus – existuje pouze vnímající osoba, já sám (solus ipse)
David Hume (1711 – 1776)
- Skot
Pojednání o lidské přirozenosti
- agnosticismus – druh skepticismu; člověk nemůže poznat nic, co přesahuje jeho zkušenost → nemožnost poznat podstatu jakéhokoliv předmětu nebo jevu
- smyslová zkušenost nám poskytuje:
dojmy (imprese) = bezprostřední živé vjemy
představy (ideje) = kopie živých dojmů, vznikají při přemýšlení, vzpomínání, představování
- myšlenkový proces – rozum hledá souvislosti mezi představami (asociace), kt. k sobě ve skutečnosti nepatří
- odmítá objektivní existenci kauzality (příčinnosti) ← je pouhým zvykem, protože zkušenost odvozuje na základě minulé zkušenosti, která už je ale sama klamná → vědy založené na zkušenosti (tzv. empirické vědy – fyzika…) nejsou pravými vědami, ptž jsou subjektivní, neověřitelné (např. uvidím v řece bílou labuť, po čase uvidím v jiné řece další labuť a bude opět bílá → usoudím z toho, že všechny labutě na světě jsou bílé, ale vůbec tomu tak nemusí být, náš závěr je pouze pravděpodobný, nedá se zcela ověřit)
Názorové směry pojednávající o kauzalitě
- determinismus – dění v přírodě a společnosti je předurčeno, je dáno osudem
- fatalismus – vše je podřízeno osudu, nic se nedá ovlivnit
- indeterminismus - dění v přírodě a společnosti není předurčeno, je věcí náhody
- tychismus – vše je věcí náhody
- voluntarismus - dění v přírodě a společnosti je projevem vůle vyšší bytosti
Racionalismus
- základním zdrojem poznání = rozum ← je nám dán ještě před smyslovou zkušeností (rozum je apriorní vůči zkušenosti)
- člověk není tabula rasa, do které se otiskují jednotlivé zkušenosti X je vybaven vrozenými schopnostmi
- důraz na dedukci = myšlenkový postup jdoucí od obecného k jednotlivému, od předem přijatého předpokladu k jeho zvláštním projevům (nezávislá na zkušenosti, vždy pravdivá)
René Descartés (1596 – 1650)
- filozof, matematik – geometrie, přesná analýza
Rozprava o metodě
Úvahy o první filosofii
- metoda:
1) skepse – nikdy nepřijímat žádnou věc za pravdivou
2) rozdělit otázku na co nejmenší části + analýza
3) postup od nejjednoduššího po nejsložitější
4) shrnutí problémů, komplexnost
- základ filosofie = skepse – pochybovat nelze jen o pochybování → když pochybuji, tak myslím → když myslím, nemohu tvrdit, že nemyslím → „Myslím, tedy jsem.“ (Cogito, ergo sum.)
- vše okolo je klam, pravdivá je akorát má vlastní existence
- rozum (myšlení) je bezprostředně spojený s bytím
- dualismus:
tělesa – rozprostraněná (zaujímají místo v prostoru)
myšlení – nerozprostraněná
- dvě základní substance:
res cogitans (věc myslící) – nerozprostraněná – myšlení, duše, rozum
res extensa – rozprostraněná – tělesný svět (věci určeny tvarem, velikostí, pohybem…)
- karteziánský racionalismus – svět lze popsat souborem zákonů; jeho logika odpovídá logice našeho myšlení
Baruch Spinoza (1632 – 1677)
- Nizozemec, židovská rodina
Etika vyložená na geometrický způsob
Teologicko-politický traktát
- monista – tělesnost i myšlení mají jeden základ (rozpor s Descartem)
- panteista – Bůh je tvořící příroda, vše stvořil a zároveň to udržuje v bytí → „Deus sive natura.“ (Bůh neboli příroda.)
- Bůh = substance (podstata) – nepotřebuje k vyjádření žádný další pojem
- atributy = podstatné vlastnosti jsoucen
- mody (sg. modus) = stavy substance
- tři základní stupně poznání: smyslové, rozumové, intuitivní
- tři základní afekty: žádostivost, radost, smutek (skrze jejich poznání můžeme vést spokojený život)
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
- Němec, univerzální učenec – diplomat, právník, historik, matematik
Monadologie
Theodicea
- kritika Descartovy rozprostraněnosti: pohyb je spojen s vymezováním se vůči něčemu jinému ← to musí být nerozprostraněné, nedělitelné →
monády = základní elementy všech věcí, nezměřitelné, beztvaré, nemohou vznikat a zanikat, individuální, „nemají okna“ (nelze do nich vstupovat ani z nich vystupovat)
- souhrn všech monád – předzjednaná harmonie (předurčená Bohem)
- „Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech, vyjma rozumu samotného.“
- pravdy faktické (dané zkušeností, pouze pravděpodobné) X pravdy rozumu (vznikají dedukcí, jisté)
- mathesis universalis = základní věda o uspořádání světa a jeho řádu (univerzální poznání)